Válka nikomu nepřinesla nic dobrého, slyšeli účastníci červnové studijní cesty na Balkán

Praha, Bratislava 27. 6. 2018 Skupina 22 českých a slovenských středoškolských učitelů společenských věd či dějepisu a pracovníků s mládeží absolvovala mezi 9. a 14. červnem 2018 studijní cestu do Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Ve Vukovaru, první zastávce putování po místech, která byla zasažena konflikty doprovázejícími rozpad Jugoslávie, se k nim přidala desítka kolegyň z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Ty nás doprovázely i na další zastávky, mezi které patřila Srebrenica, Sarajevo a Tuzla.

Na těchto místech se účastníci prostřednictvím návštěvy míst paměti seznámili s dopady nedávných konfliktů. V případě Vukovaru se jednalo o památník situovaný do kasáren na kraji města, zároveň jsme během prohlídky zaměřené na předválečné a poválečné soužití Chorvatů a Srbů navštívili i město samotné. I 23 let po válce jsou v centru města stále patrné poválečné šrámy. Ve Srebrenici na účastníky zapůsobil památník genocidy společně se hřbitovem, na kterém je pochováno 6504 identifikovaných obětí nejhoršího masakru na evropském kontinentu od konce druhé světové války. Po přesunu do Sarajeva proběhla večerní diskuse s velvyslanci České a Slovenské republiky v Bosně a Hercegovině Jakubem Skalníkem a Martinem Kačem a s bývalou velvyslankyní Bosny a Hercegoviny v České a Slovenské republike Dankou Savić zaměřená na budoucnost Bosny a Hercegoviny. Dále jsme v Sarajevu navštívili např. expozici v Muzeu historie Bosny a Hercegoviny věnovanou obléhání města, most Suady a Olgy, na kterém byly ostřelovačem zabity první oběti války v Bosně, či Vijačnici (budovu bývalé knihovny).

„Dobré je být dobrý“.
Snad ještě důležitější než návštěva míst paměti ale byla setkání s lidmi, jichž se válka různým způsobem přímo dotkla. Tito lidé s různou etnicitou a náboženstvím převyprávěli celé skupině své příběhy. K překvapení mnohých jsou schopni smíření. V Sarajevu se jednalo o setkání s bývalými vězni, kteří byli zadrženi během války v Bosně různými bojujícími stranami. Nyní Srb Janko Samouković, Bosňák Amir Omersphasić a Chorvat Stanislav Krežić vypráví o svém věznění v různých táborech ve snaze varovat nastupující generaci. Silné poselství těchto kamarádů, kteří i přes prožitou nenávist a násilí hlásají usmíření a přátelství a snaží se o to, aby se válka na Balkán nevrátila, na závěr shrnul Stanislav ve větě „dobré je být dobrý“.

V Tuzle, kde program studijní cesty skončil, jsme si vyslechli příběhy tří rodičů, kteří za války přišli o své děti. Nyní jsou členy Sdružení 25. května, což je sdružení rodičů a příbuzných lidí, kteří byli zabiti 25. května 1995 dělostřeleckým granátem na Kapiji v centru Tuzly. Silný příběh s sebou nese i Zijo Ribić, který přišel během války o 9 nejbližších příbuzných a následně vyrůstal v dětském domově, či Munira "Beba" Hadzić. Beba byla před válkou ředitelkou základní školy ve Srebrenici a učitelkou matematiky. V roce 1992 odešla za dramatických okolností i s rodinou do Tuzly, aby zde začala nový život.

Studijní cesta se uskutečnila v rámci projektu „Kam vede extremismus a nacionalismus?“. Tento projekt si klade za cíl přispět ke zkvalitnění vzdělávání o moderní historii, přičemž konflikty na Balkáně představují vhodný tematický základ pro přinesení autentického pohledu na důsledky nacionalismu, extremismu a radikalismu. Cílem projektu je vytvořit společně se všemi účastníky vzdělávací programy použitelné pro žáky středních škol v kontextu České republiky a Slovenska, které budou zaměřeny na předcházení radikalizace, extremismu a nacionalismu mladých lidí ve formálním i neformálním vzdělávání.

Na studijní cestu naváží semináře v Bratislavě a v Brně, které se uskuteční v září a v listopadu letošního roku. Na těchto seminářích se opět sejde stejná skupina účastníků, která bude dotvářet výstupy projektu použitelné přímo při práci s mladými lidmi.

Projekt realizují nevládní organizace ze čtyř zemí – slovenské Centrum pre európsku politiku, český EUTIS, o.p.s., chorvatský Europski dom Vukovar a bosenská Agora Centar. Projekt byl podpořen z programu Erasmus+ a nadací Konrad-Adenauer-Stiftung.

Autor: Michael Murad, michael.murad@eutis.cz